Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Smutné povídky

Anděl

11. ledna 2012 v 14:23 | Shiory
Varování: V této povídce se vyskytuje shounen-ai, jestli to nemáte rádi nečtěte to ok?
Jinak trochu nedává smysl a je to ta nejromantičtější věc, kterou jsem kdy napsala, což neznamená, že to končí štastně n_n, tak příjemné čtění je to trošku delší tak se předem omlouvám za ukradený čas n_n
Anděl
Prozářená místnost, přeplněná světlem, které téměř zaslepovalo. Místnost zaplněná nakypenou nádherou, která působila neskutečně a přehnaně, místnost plná lidí ve společenských oděvech. Dámy ve svých večerních robách a vyčesaných vlasech, muži ve svých oblecích.

Království za bolest

3. června 2010 v 20:19 | Shiory
Ani nevím jak to pojmenovat, kam to zařadit, jak to ukončit... Je to jen směsice slov, co mně napadla v jednu ráno... ale i tak po dlouhé době, znovu přeji hezké čtení... 


Bylo, nebylo království zahalené smutkem a bolestí. Království zoufalého krále a zaprodané princezny. Království jehož obyvatelé neznají nadějí či štěstí. Žijí ve věčném strachu a tyranii, terá přichází od sousedního království. 

Murder

30. dubna 2010 v 18:55 | Shiory
Nevím jestli jste ode mně ještě něco čekali, ale ano já opravdu něco napsala! Není bejt na co hrdá, ale snaha byla... 
Omlouvám se, že sem nic nepřidávám, ale já opravdu nevím co. Nenapadá mně co bych mohla psát, navíc na to ani nemám náladu. Je toho na mně moc... 
I přesto doufám, že se vám tato povídka bude aspoň trochu líbit. 
Předem se omlouvám za možné chyby, neposlala sem to Kaori na opravu... Ani na to sem se nezmohla... 
Murder

Seděla ve svém pokoji a tiše čekala, než jí opět zavolá. Čekala na ten hlas plný moci a nadřízenosti. Toužila po jeho nadvládě a pevném stisku, jako mládě zanecháno osudu.
Čekala na něj jako na vysvobození, jako na Pána, který ji má vyvést z temnoty. Neuvědomovola si, že je to on kdo ji tam stahuje víc a víc. Neuvědomoval si jeho sílu nad jejím myšlením, že se stala jeho otrokem, živoucí chodící mrtvolou, pejskem na pomyslném vodítku. Netušila kolik žen už takhle omámil, ona byla šťastná. Šťastným otrokem ve vězeňské přepychové cele.
Vzhlížela ke dveřím, pohledem omámeným a plným touhy a podmanění. Byla k němu poutáná nevysvětlitelně velkou silou, které se nepokoušela bránit. Podlehla jí a nechala se ovládat jako loutka svým mistrem. 

Tvá loutka

6. dubna 2010 v 16:49 | Shiory
Nesnáším bytost, kterou jsem. Nesnáším se za činy, které jsem udělala. 
Nechci být loutkou slepě naslouchající Tvému hlasu. Nechci, ale jsem. Stačí Ti jedna věta, jediný příkaz a já udělám cokoliv chceš. 

Doufání, to jediné mi zbylo...

20. října 2009 v 19:58 | Shiory
Moje díky patří Kaori-sama, že to opět opravila n_n.... Děkuji ti...
Další povídka z nemocničního prostředí... proč jsem to napsala je dlouhá historie o které se nechci bavit... Doufám, že se bude líbit n_n

Doufání, to jediné mi zbylo…
Byl mi odepřen tvůj úsměv i tvé obětí. Jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky, které mi odepřít nemohou. Zůstanou mi vryty v srdci. Dokud neodejdu.
Nechápu proč, ale tahle ztráta mě bolí.
Chybíš mi.

Alone warrior

15. srpna 2009 v 10:53 | Shiory
Tudle povídku jsem psala někdy koncem minulého roku, nebo začátkem letošního. A našla jsem jí až dneska, když jsem si uklízela šuplík a vytáhla jsem počmáranej zmuchlanej papír. Upřímně jsem v první chvíli nevěděla kdy sem to psala, proč a jak. Ale teď to už vim. Na motivy Kulhánkovi knihy Noční klub.
Alone warrior
Kapky ocelového deště dopadaly na zem kolem ní. Bez problémů se jim vyhýbala a ničila své nepřátelé jen za pomoci krátké katany. V jejích očích se leskla radost z toho boje. Radost z krve, kterou prolévala. Radost z pocitu nezranitelnosti a nedotknutelnosti minulostí.

Pán Stínu jsem nakonec Já

9. srpna 2009 v 15:24 | Shiory
Četla jsem ságu Darrena Shana a bohužel v knihovně nemají poslední díl, takže si ho budu muset koupit nebo nwm, ale tato povídka je jím inspirována. Přímo knihou Zabijáci úsvitu ( 9) a Pán stínů (11)
Tak přeji hezké čtení

30 minutes

20. července 2009 v 14:58 | Shiory
Děkuji Kaori-kama za kontrolu a taky, že mně upozornila na jednu chybu, kterou jsem napravila tak aby bylo všechno jasné n_n....
Tahle povídka mně napadla při písničce 30 minutes od Tatu.... To je vše co k tomu můžu říct...

Propast

20. března 2009 v 14:51 | Shiory
Propast
Nekonečná tma, které nedovolila ani paprsku slunce jí protnout. Její oči nic neviděli, jen černo. Jediný co slyšela byl její zrychlený dech a klapání bot. V tváři nechápavý a vyděšený výraz.
Chtěla se otočit, ale nemohla, i kdyby to udělala? Co by viděla? Tu samou tmu jako před sebou nebo by to bylo jiné? Nemohla ani zastavit jakoby jí nohy neposlouchali.
V hlavě se jí honili myšlenky, které byli ještě rychlejší než její běh.

Oči zbarvené krví

15. března 2009 v 18:16 | Shiory
Žánr: Shounen- ai/yaoi, smutné, krvavé, FF
Hlavní postavy: Madara a Itachi Uchiha
Komentář: Psala jsem to přes týden, rozhodně to tomu neodpovídá. A název jsem stále nemohla vymyslet, nakonec z toho vyšlo to co z toho vyšlo. Doufám, že se bude líbit.
Je to trochu delší ( 4 stránky ve wordu)
Oči zbarvené krví
Několik stínů skákalo ze stromu na strom na místo jejich mise. Tvořili jen tmavé šmouhy už v tak tmavém lese. Každý z nich stejně oblečen, lišili se jen účesy a maskou, každý měl jinou.
Kolik toho věděli o svém nepříteli? Ano věděli, že je silný a, že má sharingan. Možná proto s nimi poslali i jednoho Uchihu aby mu mohli aspoň z části konkurovat. Ovšem netušili jestli jim to bude k něčemu platné. Jediné co měli byla naděje, že jim to aspoň trochu pomůže.
Sedum vojáků ANBU doskočilo na mýtinu a rozhlídli se kolem.
 
 

Reklama