Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Druhý život 8

17. ledna 2009 v 13:31 | Shiory |  Kapitoly DŽ
Druhý život 8
Blázen a vzpomínky
" Chceš ještě vodu?" zeptal se mně Kenshin.
" Jo" vydechla jsem. Kenshin se posadil vytáhl flašku s vodou a podal mi jí. Sedla sem si a začla pít.
" Tomu řikáte trénink?" uslyšela jsem mužský pobavený hlas nad náma. Zvedla jsem hlavu a spatřila sem kluka co mohl být starší než Kenshin s červenejma vlasama a celkově divnym oblečením. Skrčila sem obličej do nechápavýho výrazu.




" Shouto?" zeptal se nejistě Kenshin a ten bláznivej týpek seskočil ze stromu.


" Tys mně poznal. Jaký to překvapení" řekl radostně Shouta a plácnul Kenshina do zad. Ten se zakuckal a já se začla smát. Bláznivej týpek udělal otočku a zazubil se na mně. U mě to outomaticky vyvolalo další vlnu smíchu.
" A ty seš kdo? Kenshine rychle sis našel náhradu" ušklíbnul se Shuota a prohlíd si mně. Mně strnul úsměv na tváři a Kenshin poněkud zesmutněl.
" Shouto jí mi nikdo nenahradí. A teď už dem domů měla toho dost" řekl klidně a sebral svůj meč a mojí katanu. " Shiory pod" řekl a já se za nim poslušně rozešla nechápala sem co se s nim děje.
" Ale notak nemůžeš to ta hned tak brát" ozval se Shouta a u krku se mu zastavil Kenshinovo meč.
" Radil bych ti mlčet" sykl a uklidil si meč do pouzdra. Já sem jen vyvalila oči a zrychlila tempo abych neksončila na jídelnim tácu naporocovaná Kenshinem sorry, ale o to fakt nestojim. Ani sem neměla odvahu se ho zeptat o čem ten kluk mluvil. Kenshin poněkud zesmutněl a šel s eskloněnou hlavou. Bylo mi to celkem líto. Asi mu to hodně ublížilo. Ani sem neměla odvahu se ho na něco zeptat jen jsem si od něj vzala mojí katanu a pokračovala jeho tempem. Shouta za námi nešel zřejmě tam zůstal. Měl jediný štěstí asi bych ho nečim přetáhla no, i když já sotva. Povzdechla jsem si. Kenshin otevřel dveře a prošel. Vešla sem za nim a sundala si boty.
" Máš hlad?" zeptala sem se aspon trochu mile a pokusila se o úsměv. Do kterýho mi, ale moc nebylo. Jen smutně zavrtěl hlavou a zmizel na schodech a pak ve svým pokoji. Chtěla sme jít za nim, ale kručení v břiše mi připomnělo, že jsem ještě neobědvala. Rozeběhla sme se po prkený podlaze až do kuchyně. Udivilo mně, že sem schopná vůbec chodit po tom co sem tam běhela.
Udělala sem si špagety. Nic jinýho tam nebylo. Sedla sem na linku a jedla.
Kenshin sděl na posteli a vzpomínal na minulost. Na tu horší část jeho minulosti. Vzpomínal na to co ztratil a už to zřejmě nikdy neuvidí. I, když byl kluk todle ho bolelo a po tvářích mu steklo pár slz. I přeto, že chápal, že nemá cenu se kvůli tomu trápit nedokázal se toho zbavit. Toho pocitu viny, kterej v něm byl. Sevřel pochvu meče víc k sobě a koukal do podlahy.
" Shouto ty syčáku" vydechl poloplačtivě.
" Co ti připomněl?" ozvala sem se potichu ze dveří. Kenshin zvedl hlavu a upustil meč.
" Běž pryč" řekl potichu, ale vynervovaně. Ve mně se zastavilo srdce a vytřeštila sem oči.
" Co?" vydechla jsem nechápavě.
" Vypadni běž sakra pryč nerozumíš?" zařval a sevřel pevně rukojet meče. Rychle sem se otočila, práskla dveřma a vyběhla ven. Sama sem nevěděla kam běžim, ale řek at vypadnu tak sem vypadla. Kenshin sklopil hlavu a když uslyšel další bouchnutí dveřma zavřel oči. Čekal až ho přestanou pálit slzy. Za to mně se kutálely po tvářích a sedla sem si na ten palouk kde sme trénovali ke stromu. Shouta tam už nebyl. Měl taky jediný štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama