Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Druhý život 2

6. ledna 2009 v 9:07 | Shiory |  Kapitoly DŽ

Druhý život 2
Znovuzrození
Otevřela jsem oči a oslepilo mně ohromné množství světla. Zase jsem je rychle zavřela. To jsem v nebi? Projelo mi hlavou.

" Už jseš v vzhůru?" uslyšela sem klidný přívětivý mužský hlas a oteřela sem oči. Uviděla sem vysokýho blondáka.
" To sem v nebi?" nechápavě a potichu sem vydechla. Blondák se usmál.
" To beru jako poklenu, ale nejseš" jemně mně bouchnul do přicha a já se prohla bolestí. Opravdu v nebi nejsem a mrtvá už vůbec ne.

" Na vypijto" podal mi něakou skleničku. Nechápě sem koukala na tu zelenou tekutiny ve skleničce a zřivila znechuceně obličej. Slyšela jsem jeho pobavenej smích.
" Pomůže ti to." Řekl pobaveně já strnula vzpomněla jsem si na tu noc. Za všechno moje malá sestčičko. Seš slabá. Znělo mi v hlavě jako ozvěna a já upustila skleničku s tim hnusnem. Vzdáleně sem slyšela tříštěnní skla a stálou ozvěnu hlasu mého bratra.
" Takashi" vydechla jsem.
" Co se stalo? To se to vážně nedalo pít? A kdo je to Takashi?" zaplavil mně otázkama ten kluk, ale tentokrát zněl naštvaně. Ani se mu nedivim akorát mu pžidělávám práci. Jako všem. Zvedla jsme k němu hlavu. Probral mně z tranzu.
" Omlouvám se uklidim to" řekla sem omluě a začla sbírat střepy. Sehnul se a pomohl mi. Prohlídla jsem si ho a řízla se do ruky.
" Ty seš nemehlo ukaž" řekla vzal mi ruku. Cukla jsem, když mi přejel po ráně.
" Promin zavážu to" řekl klidně a já jen kývla. Mávla rukou a sebrala tu zelenou tekutinu. Aspon jsem věděla, že to obsahovalo vodu. Vylila jsem to z okna. Když s evrátil s obvazem a dezinfekcí nechápavě se koukla na zem kde eště před chvílí byla zelená louže toho hnusu.
" Kde to je?" zeptal se nechápavě.
" Venku" ukázala jsem ven. Jeho výraz byl eště nechápavější a sedl si ke mně na postel.
" Budeš mi to muset vymyslet i to co se stalo."
" Taky bych ráda věděla co se stalo měla sem bejt mrtvá a taky bych ráda věděla kdo seš" řekla sem rychle a rozhodně.
" Nejdřív ukaž tu ruku" usmál se. Mněl zvláštní druh úsměvu byl krásnej a zároven roztomilej a okouzlující. Když mi zavázal a vydezinfikoval ruku opřel se o zed.
" Tak začni" vydech.
" Ne ty první" odsekla jsem.
" seš pěkně rozmazlená" ušklíbnul se.
" No to teda seš" přikejvnul. Cejtila sem se dotčeně, ale chtěla jsem ěvdět kdo to je a snad jen z toho důvodu jsem se hned neurazila.
" Dobře možná sem. Dozvim se jméno člověka, kterej mně zachránil?" překonala jsem sama sebe
" Jak chceš. Jmenuji se Kenshin Tatsuya." řekl klidně a protáhl se. To jak seděl musela bejt nepříjemná poloha.
" Já Shiory Kyoshi" představila jsem se a usmála. Podal mi ruku a já mu ji stiskla. Na rozdíl od mojich byli ruce teplé a na kluka nepřirozeně jemné.
" Co se ti stalo v tom lese? Našel sme tě polomrtvou s dírou v břiše." zeptal se hned až mně to překvapilo. Chvíli jsem nevěděla co říct a tak sem na něj jenom zírala. Když jsem se vzpamatovala nadechla jsem se.
" Šla jsem na misi do jedné vesnice. A přepadl mně můj bratr, který se mně pokusol zabít" řekla jsem jakoby nic až mně to samotnou překvapilo.
" Ahaa a proč?" zeptal se zvědavě.
" To nevim ani sama" pokrčila jsem rameny a opřela s eo zed vedle něj. Dobře přiznávám nebylo to až tak nepohodlný. " Jak si mně zachránil byla jsem polomrtvá" zeptala jsem se nechápavě.
" Mno to je trochu složitější snad to pocohopíš" začal a tvářil se důležitě. Trochu mně to pobavilo. " Šel jsem nazbírat pár bylinek. A na cestě si ležela ty s dírou v břiše, když jsem zjistil, že eště žiješ vrátil jsem tvou duši zpátky do těla. Od brány na druhou stranu" řekl a já teda vůbec nechápala. " Dokážu vrátit duše do těl, ale jen za předpokladu, že ještě nepřešli na druhou stranu" pokusil se mi vysvětlit. Ale marně. Hold moje mozková kapacita nestačila na to abych to pochopila.
" Děkuju" usmála jsem se.
" To je maličkost ted my vysvětli to stou vodou" pobaveně. Nevim proč, ale zase se mi vybavil Takashiho hlas zamrazilo mně v zádech a sklopila jsem hlavu. Bratříčku příště s tebou neprohraju nedám ti šanci mně zasáhnout. Slíbila jsem si v duchu a zatla pěsti. Kenshin do mě jemně drcnul.
" V pořádku?" zeptal se starostlivě. Slabě jsem přikývla.
" Dokážu ovládat vodu pokud je v mé blízkosti. Nedělá mi to problémy" vysvětlila jsem.
" To já dokážu ovládat svůj meč" kejvnul.
" Takže to znamená, že umíš bojovat?" zeptala jsem se nadšeně. Kenshin kejvnul.
" Prosím kenshin-senpai budeš mně trénovat?" udělal sem psí kukuč a třela dlaněma o sebe. Kenshi se rozesmál.
" Jo budu, ale umíš ty vůbec něco?" zeptal se trochu pobaveně.
"Umim toho hodně by ses divil akorát Medkin sem eště nezvládla" odpověděla jsem sklesle.
" Časem to pude" řekl povzbudivě a poplácal mně po rameni. Zabolelo to. Ne, že by dal takovou ránu, ale přece jen ta rána na břiše byla erstvá a nebo ne? Jak dlouho jsem spala?
" Jak je to dlouho co smě našel?" zeptala sem se nepřítomně a čekala na jeho odpověd.
" Týden" odpověděl klidně.
" Tejden? Tak dlouho?" vykřikla jsem. Kesnshin nadskočil.
" To není zas tak dlouho" uklidnoval mně. " A víš co? Neřeš to a slíkni se" řekl klidně a já na něj vyvalila oči až mi málem vypadly z důlků a otevřela pusu dokořán. Na to de něak rychle ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gaara15♥♥SBík♥♥ Gaara15♥♥SBík♥♥ | Web | 6. ledna 2009 v 17:33 | Reagovat

Zdravím SB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama