Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Druhý život 1

4. ledna 2009 v 17:41 | Shiory |  Kapitoly DŽ
A když sem už v tom tak sem rovnou hodim první díl......... Když si vzpomenu, že tapovídka existuje kvůli domácímuúkolu musim se smát XD

Druhý život 1
Smrtí začne všechno
Šla jsem tmavým lesem. Už dávno byla tma a já každou chvíli zakopla o něaký kámen nebo kořen. Pěkně mi to lezlo krkem. Ale zastavit jsem se nemohla potřebovala jsem tam být do východu slunce. Sakra todle se nedá stihnout. Musím jít celou noc bez přestávek a pak okamžitě splnit úkol nadávala jsem si v duchu a zrychlila krok. Pozorně jsem poslouchla noční zvuky lesa. Najednou jsem uslyšela šustění v nedalekém křoví. Přejel mi mráz po zádech a sevřela jsem rukojeť svojí katany. Nasucho jsem polkla a zpomalila. Stále svírající katanu jsem dorazila až ke křoví. Ve chvíli kde se ze křovisek vyřítila tmavá postava rychle jsem vytáhla katanu a odrazila tak útok nepřítele. On však neváhal a okamžitě se ohnal svým mečem na novo a srazil se tak s mojí katanou. Jen tak málo světla vyvolané střetnutím našch zbraní mi dovolilo se rozpomenout. Jeho černé oči, které na mně upíraly svůj marazivý pohled a ostré rysy, které podtrhovala jeho světlá pleť. Jeho uhlově černíé vlasy měl rozpuštěné a s jeho dlouhým čeným kabátem pluly společně s jeho pohyby jako voda.
Ustoupila jsem dva kroky zpátky a byla zkoprnělá. Zírala jsem před sebe. Odstranila jsem si své blond vlasy z obličeje. Byla to moje poslední chyba. Využil mé nepozornosti a jeho meč mi projel břichem. Zorničky se mi rozšířili hrůzou a bolestí. Vykašlala jsem trochu krve a padla na kolena. Dívala jsem se do tváže svého vraha, která byla nyní osvícena měsícem.
" Proč bratře?" slabě jsem vydechla a na další slova jsem neměla sil. Cítila jsem ostrou bolest jak ze mne vytáhl svůj meč.
" Za všechno moje malá sestřičko" slyšela jsem vzdáleně chladný posměšný hlas. Dál jsem cítila pouze chlad prostupující mím tělem a ostrou bolest v břiše. Neviděla jsem nic než černo. Jen jsem cítila tvrdou zem pod sebou. A todle je konec. Projelo mi hlavou Chvilka nepozornosti mně zabila. Byla jsem zabita rukou člověka jemuž patřil můj obdiv a úcta. Mým starším bratrem. Ke kterému sem od mala vzhlížela. I když sem to byla já ktrou měli rodiče rádi a on byl boužel až ten druhý, ale pro mě životní vzor.
" Jseš slabá" slyšela sem jeho hlas, který mi chvíli v hlavě zněl jako ozvěna. Pak mně zaplavil příjemný pocit klidu a všude kolem bylo ticho........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama