Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Upíří city

28. prosince 2008 v 21:09 | Shiory |  Smutné povídky
Ani smutná ani kvalitnní jen jsem se nudila XD Takže to ani nečtětě XD

Upíří city
Černou chodbou se ozývalo pravidelné klapání bot. Tichem se to neslo jako ozvěna, ale ženu, která byla zdrojem tohoto zvuku to nějak nerozčilovalo. Udržovala stejnou rychlost. Její dlouhý černý kabát za ní vlál jako nějaký závoj. Její dlouhé černé vlasy jí splývaly podél těla až k bokům. Její bílá kůže vytvářela jinak v černé siluetě jakýsi flek, který narušoval všude kolem panující temnotu.
Její chůze působila vznešeně. Její postava se nesla na vysokých podpatcích za
pravidelného klapání. Vypadala silně a klidně. Ruce podél těla a vyrovnaný výraz byl však jen přetvářkou toho co doopravdy cítila. Její srdce bylo rozerváno na kusy a v hrudi místo něj bylo jen prázdné místo.
Zavřela dveře od svého pokoje a usedla do křesla. Jedině teď měla možnost v klidu přemýšlet a nechat své myšlenky volně plynout. Sundala si kabát a hodila ho na zem za nim následovali kozačky a korzet. Zůstala v košili a kalhotách, nohy si přehodila přes jednou opěradlo a rukama se obejmula.

V životě ztratila snad všechno. Matka jí zemřela při porodu takže jí nikdy nepoznala a otce jí zabili vlkodlaci. Nikdy na to nezapomene. Zavřela oči a přesně se jí vybavila ta chvíle kdy jejímu otci ti psy roztrhli hrdlo. Ale čas rány zahojí a tohle je dávná minulost. Nyní zažila horší věci.
Kdo tvrdil, že upíří nemají city lhal. Nechápe proč si to lidi myslí. Ona poznala na vlastní srdce co to znamená milovat. Věřila mu znamenal pro ni víc než její vlastní život. Jeho jediný úsměv jí rozzářil celý den. Jeho blízkost jí dělala šťastnou a jeho polibky jí dostávaly do ráje. Myslela si, že to nikdy neskončí, ale opak se stal pravdou…..
Z myšlenek jí vytrhl křik na chodbě. Oblíkla se a vyběhla.
" Karmen potřebujou tě na západním křídle" křikl na ní jeden z upírů. Kývla a rozeběhla se směrem, který jí řekl. Jen tak tak uhnula před kulkou, která jí právě prolítla kolem těla a narazila do zdi. Vytáhla tu svojí a odstřelila vlkodlaka, který mířil k ní. Jeho krev jí potřísnila obličej. Znechuceně se ušklíbla a vyběhla na verandu z které seskočila dolu na zuřivé bojiště. Zrudly jí oči a soustředila se jen na zničení co nejvíce těch psích monster. Zapomněla úplně na vše co jí tížilo. Zabíjela bez slitování až do chvíle kdy jí zádama projela ostrá bolest a narazila do stromu z koutku pusy jí vytekla krev.
" Ty prašivej pse" sykla a vstala ze země. Vlkodlak jí obcházel v polokruhy a cenil zuby. Karmen švihla bičem přímo před něj a vlkodlak zavrčel a vrhnul se na ní. Než Karmen zareagovala zakousl se jí do hrudníku. Poslední co slyšela byli dva výstřely a pak uvolnění té tíhy na prsou, ale to už jí život nevrátilo. Její oči zbělaly a tělo se jí svíjela v křečích, když se její krev mýchala s krví toho vlkodlaka. Nevnímala, ale už nic. Veškerá naděje na její záchranu byla ztracena. Nikdo si ale neuvědomoval, že ona byla už dávno mrtvá. Už od doby kdy zemřel Michael, její láska. Její život ztratil smysl žila jen bojem. Ve kterém také zemřela. "Zemřela čestně a její prach rozfoukal vítr do
dálných končin tohoto světa. Snad aspoň po smrti našla to co hledala." Zazněla slova u místa její smrti a upíři se rozešli do svých pokojů. Jen mladá upírka zůstala na okamžik stát a dívat se na místo posledního výdechu své sestry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama