Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Cold heart 6

14. listopadu 2008 v 17:32 | Shiory |  Cold heart

To je už dní co sem tudl slátaninu psala XD Měla sem trochu romantickou a den po jedný nehezký události XDD.......... Je to kravina jako vždycky XD
Cold heart 6
Procitnutí
" Pudu se vysprchovat" kejvnul Itachi a pustil mně.
"Počkej Itachi" chytla jsem ho za ruku a otočila k sobě. Jen tak tak se udržel na nohou a chyt mi tu ruku.
" Co je?" zeptal se a přimhouřil oči.
" Vyléčim ti tu ránu uplně jestli je už trochu zhojená a nezmokvaná" řekla jsem klekla si před něj a vyhrnula mu triko. Chyt si ho a podíval se na mně. Nenechala se rozptylovat a pomalu mu sundala obvazy. Byli z části krvavé, ale rána už nebyla zmokvaná.




Udělala jsem pečetě a z rukou mi začlo vycházet rudé světlo. Přiložila jsem to na tu ránu a ta se pomalu a bezbolestně hojila. Bylo to účinější než normální lékařský jutsu už jen z toho důvodu, že jsem používala chakru démona.
Rána se zacelila a já mu stáhla triko.
" Teď můžeš jít" mávla jsem rukou a sama si šla lehnout do postele. Itachi si to zahučel do sprchy.
Četla jsem si knížku, když si lehnul ke mně.
" Co to čteš?" zeptal se. Nebyla jsem zyvklá s někym mluvit. Ty čtyři roky samoty semnou udělaly svý.
" Hitorii lékařskýho umění" řekla jsem a to už mi jí bral z rukou.
" To je nezajímavý" řek otráveně a leh si mi na nohy. Jemně jsem sebou cukla a pak se na něj podívala.
" Je ti dobře?" zeptala jsem se a podvědomně jsem si mu začla hrát s jeho uhlovýma jemnýma vlasama. Jen příkývnul nic neřikal a přivíral oči.
" Děkuju" vydech.
" Za co?" zeptala jsem se nechápavě.
" Za to, že si mně zachránila. A taky, že mně tady necháváš s tebou" hlesnul a to poslední sem skoro neslyšela.
" Není za co tys mně taky zachránil a navíc já jsem ráda, že tu už nejsem sama" šeptla jsem a zhasla svíčku, takže v pokoji byla naprostá tma. Cítila jsem a slyšela, že si sednul, ale neviděla jsem ho. Najednou jsem ve tmě přede mnou viděla dvě rudý oči. Hrůzou jsem vykřikla a celá se rozklepala. Najednou zase zhasly.
" Co je?" zeptal se Itachi a svýma rukama mně obejmul.
"Co to bylo?" zeptala jsem se vyděšeně a celá se klepala.
" Co?" zeptal se nechápavě.
" Ty rudý oči" vydechla jsem a tiskla se k němu jak malá.
" Promin to jsem byl já. Sharingan" vydech.
" Aha" vydechla jsem už klidněji a zavřela oči. Jemně se semnou položil a přikryl nás. Zůstala jsem mu ležete na hrudníku a poslouchala rytmus jeho srdce. Uspávalo mně to jako malý dítě, něaká ukolébavka. Znova po dlouhé době jsem se cítila v bezpečí a věřila, že se mi nemůže nic stát. Cítila jsem jeho prsty jak se mi hrajou s vlasama a druhou rukou mně držel za ruku, kterou jsem měla položenou na něm. Stiskla jsem jí a konečně usla. Scházelo mi s někym bejt. Naplnil se ve mně kus prázdnýho místa a já i po tý chvíli co tam byl veděla, že už bez něj žít nedokážu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 těla s.r.o. těla s.r.o. | Web | 15. listopadu 2008 v 18:47 | Reagovat

upe úžasnýýýýýýý XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama