Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Cold heart 5

8. listopadu 2008 v 16:33 | Shiory |  Cold heart
Mimochodem o tom démonovi jak furt kecám tak v některym z dálších dílů bude vysvětleno co to je vůbec zač.
Cold heart 5
Minulost
Narazil zádama o zeď a koukal se na ní. Měl strach, ale nedal to najevo. Přestal cukat rukama, protože ho akorát víc svírala a jeho to začlo bolet.

Koukala se do země a nepřestala si prospěvovat tu melodii. Když cejtila, že narazil do zdi pustila mu ruce a obejmula ho kolem pasu. Hlavu mu položila na hrudník a utichla.
Itachi sebou cuknul a podíval se na ní. Byla o hlavu menší. Obejmul jí kolem její drobného tělo a sklonil hlavu aby cítil vůni jejích vlasů.
Vrátili se jí oči do původní barvy a přitiskla se k němu víc.
" Jseš v pořádku?" uslyšela tichý klidný hlas. Nezmohla se na víc než jen na kývnutí. Stávalo se málokdy, že ho dokázala zvládnout a tentokrát se to povedlo. Kdyby ne byl by asi mrtvej. Moc dobře to věděla, ale nechtěla mu to říct. Byla moc dlouho sama na to aby od ní odešel další člověk. Ale neuvědomovala si, že pro ní začne znamenat mnohem víc a že jí stejně opustí." ( skočil mi do mých myšlenek ten prevít ve mně, slzy mi začli proudit rychleji a jeho tělo sem tiskla víc ke svému)
Odtáhla jsem se a s tim, že se vysprchuju sem se zpakovala do koupelny. Zůstal tam stát a koukal se za mnou.
" Vážně s tou ránou pudeš do sprchy?" zeptal se mně a já se zastavila.
" To bude balet, ale dám to" řekla jsem pobavně a zavřela se v koupelně. Itachi pomalu došel k posteli a sednul si rozhlížel se okolo. Přešel k obrazu na zdi a prohlížel si ho. Byla tam

namalovaná krajina. Rozkvetlé sakury na břehu jezírka. Růžové lístečky se vznášely ve vzduchu a sem tam něaký dopadl na hladinu jezírka a zčeřil ji. Vypadalo to realisticky jakoby živě. A Itachi měl pocit jakoby to nebyl jen obraz, ale skutečnost.
" Takhle to tady vypadá v létě. Jestli tu eště budeš ukážu ti to tady" řekla jsem za ním potichu a už něakou chvílu jsem ho sledovala. Klidně se otočil a prohlíd si mně.
" Proč si myslíš, že už tady nebudu?" zeptal s eklidně a koukal mi do očí.
" Budeš se chtít vrátit k akatsuki nemám pravdu?" zeptala jsem se a došla k němu.
" Tys byla anbu mám pravdu?" zeptal se mimo cestu a já vůbec nechápala jak to spolu souvisí.
" Jo byla" řekla jsem a dala si ruku na místo kde jsem měla anbu tetování. Jemně mi vzal ruku, kterou jsem to pekrývala a druhou rukou mi přejel po tom tetování.
" Opravdu máme podobnou minulost" řekl klidně a nepoštěl mně " Ale ani ty ses do Konohy nevrátila" řekl a jeho oči mně zase skrz naskrz skenovaly.
" Ale to je něco jinýho" vytrhla jsem se mu a přešla k oknu. Vzpomínala jsem na to co se stalo před čtyřmy roky zpátky. Nedokázala jsem udržet vnitřní sílu a zabila jsem všechny na, kterých mi záleželo. Pozorovola jsem tu pochmurnou krajinu před sebou. Bylo mi z toho ještě hůř. Vzpomínky na minulost mně trhaly zevnitř na kusy a zvenku se to projevilo slzama...
Otočil mně k sobě a obejmul mně kolem ramen.
" Proč brečíš malá?" zeptal se jemně ajá se k němu přitiskla a opřela mu hlavu o hrudník.
" Vzpomínky holt bolí" řekla sem potichu. Zvedl mi hlavu a setřel slzy.
" Nevzpomínej, ale žij" šeptl a naklonil se ke mně. Moje srdce se rozbušilo asi tak dvakrát rychlejc než normálně.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 8. listopadu 2008 v 16:50 | Reagovat

PUSU PUSU PUSU!!! *skanduje*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama