Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Cold heart 2

2. listopadu 2008 v 10:53 | Shiory |  Cold heart
Tak Shiory se nám rozepsala takže je tu druhá část XD Se divim, že tak brzo XD........

Cold heart 2

Zrádce

Vběhla jsem do pokoje a uviděla vysokého muže ja se sklání nad Itachim a přikládá mu ke krku kunai. Ani vteřinu jsem neváhala a tu ruku mu zalomila za záda. I když sem byla malá silná jsem byla dost. Jenže jsem nepočítala s tim, že se ten chlap se otočí a odkopne mně ke zdi. Měl sílu při nárazu s emi zatemnělo před očima, ale to na mně nestačilo zvedla jsem a využila chvíle nepozornosti kdy namáčel kunaj do jedu podkopla jsem mu nohy a chytla ruku ve, které držel kunaj. Tentokrát jsem neváhala a trhla jeho rukou, uslyšela to nádherné křupání lidských kostí. Milovala sem ten zvuk. A i to jak ten můž bolestně, ale hluboce vykřkl a rozklepal se. Prudce sem mu zvedla hlavu a ke krku mu přiložila jednu ze svých jedových házecích jehel.




" Kdo seš a co tady děláš?" zeptala jsem se svým vražednym tonem.
" Do toho ti nic není ty čubko" řek hlubuce klidně a koutek jeho úst mu zacukal. V těle se mi začla vařit krev. Čubko? Tak to se hochu rozluč se světem. Řekla jsem si pro sebe klidně a pomalu jsem se narovnala a prohlédla si ho.
Měl krátké černé vlasy po ramena byl silný podle postavy a jeho malé černé oči mně nenávistně probodávali. Jednu ruku měl zlomenou a nemohl udělat žádnou pečeť, ale já jo a to, že byl bezbranej mi vůbec nevadilo.
" Konoha co? Vyslali tě ho zabít? To se ti nepovede celou noc sem nespala a svojí práci si nenechám vzít" promluvila jsem, když sem zavadila očima u jeho čelenky se znakem konohy mluvila jsem už lehce zmutovanym hlasem kvůli mému vnitřnímu démonovi. Chlápkovi se rozšířili oči hrůzou. Byl to nádhernej pohled. Ten strach v jeho očích, když se díval do těch karmínově rudých bez bělma a zorniček.
" Ráda bych řekla pustím tě a vyřiď hokagemu, že Itachiho nezabijou, ale boužel to říct nemůžu" řekla jsem už plně zderfomovaným hlasem zněl uměle a lidi se ho báli. Chlápek začal couvat do zadu. Zřejmě si vzpoměl na tu malou 12-ti letou holčičku co zabila rodinu a pak zdrhla.
Ušklíbla jsem se a jedním prudkým trhnutím jsem mu vyrvlala prudce bijíci srdce z hrudi. Nepřestala jsem se dívat do těch strachme zalitých očí ve, kterých se během chvíle strach proměnil na bolest. Bijící srdce v mých rukách a mrtvé tělo, které mi spadlo k nohám. Znova jsem se narovnala a pustila srdce na jeho tělo. S konečků prstů jsem si slízla krev a pak vytvořila pár pečetí. Země toho muže pohltila. A bylo uklizeno. Byla sem spokojená.
Vrátila jsem se do normálu.
" To samý uděláš i semnou?" ozval se z postele slabý a unavený hlas. Otočila jsem se a usmála.
" Ne nemám to za potřebí jak ti je?" zeptala jsem se a prohlídla si ho. Ta bělost mně neustále děsila.
" Je to lepší než v tom lese" řekl hlasem, který byl prázdný bez emocí a naprosto vyrovnaný.
" Dobře přinesu ti čaj a jídlo musíš něco sníst a zkontroluju ti ránu" řekla jsem a šla do koupelnu smejt tu krev z ruky. Uvařila jsem mu čaj z bylinek a udělala vajíčka. Přinesla jsem mu je do ložnice.
" Měl bys ležet" řekla jsem, když seděl na kraji postele se sklopenou hlavou. Obvazy byli promáčené krví.
" Jsem dost silný" zasyčel byla tam slyšet bolest.
" Silný možná, ale zraněný a ted lež" řekla jsem přísným hlasem. Se mi to dovoluje, když je slabej.
" Nemáš mi co poroučet seš menší mladší a eště k tomu holka" syknul a postavil se zarávoral, ale stál.
" Holka, která tě zachránila" řekla jsem vytočeně a strčila mu do ramen sedl si na prdel do postele a pak sem ho položila a sedla na něj.
" Ležet sem řekla"
" Taková malá a bude si takhle dovolovat pust mně sakra" vyjel, ale moc cukat se nemoch. Rána ho asi dost bolela.
" Stačí už ne?" zeptala jsem se klidně, když se už aspon půlhodiny snažil sednout a sundat mně z něj. Byl slabý a jeho snahy byli odráženy. Ještě pořád sem byla já silnější než on a to mi vyhovovalo.
" Tak už toho nech nebo tě uspim" sykla sem vynervovaně po půl hodine praní. Uraženě skřížil ruce na prsou a vypadal v tu chvílí jak malý dítě. Bylo to úsměvný a já neodolala malému pousmátí. Zamračil se eště víc. Vytáhla jsem kunaj a on se prudce posadil až sme se srazili čelama.
" Jaau ty berane lež" vyjekla jsem a mnula si volnou rukou čelo.
" Nenechám se zabít" vyjel a chyt mi tu ruku s tim nožem. Zřejmně ho netrápilo, že na něm sedim.
" Seš jak malej kolik ti je? Deset? Pust mi tu ruku at ti můžu sundat ten obvaz a vyměnit ti ho." vyjekla sem. Itachi se mně překvapeně podíval a poslušně lehnul. Začala sem pomalu rozřezávat obvaz. Stisk mi nohu, zřejmě to bolelo, ale jinak to na sobě nedal znát jeho obličej byl klidný. Až, když jsem skončila promluvil.
"Proč si mně zachránila?" zeptal se klidně a koukal mi na záda ten pohled jsem cítila a ta otázka mně zaskočila. Pomalu sem se otočila a koukala do těch chladných očí. Sharingan nezapnul takže byli černé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 těla s.r.o. těla s.r.o. | Web | 2. listopadu 2008 v 17:58 | Reagovat

DALŠÍÍ!!! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama