Nikdy se nevzdávej, protože by to byla tvá největší prohra.

Cold heart 1

1. listopadu 2008 v 12:44 | Shiory |  Cold heart
Žánr: Lovestory/smutné
Napsáno: ( 1.díl) 31. října ( aspoň myslim bylo to včera)
Věnováno: Yumi
Postavy: Itachi Uchiha, kterému je 18
A Shiory Kyoshi tý je 16
1.díl:

Cold heart 1
Začátek
Plakala jsem na tvém mrtvém těle a vzpomínala na všechny ty chvíle co jsme spolu strávili. Na náš první den, ale i ten poslední...
Měla bych se vám představit jmenuji se Shiory Kyoshi a bydlím doslova na samotě u lesa. A budu vám vyprávět příběh o lásce smrti a bolesti. Pokud jsou mezi vámi ti, kteří si myslí, že srdce, které je chladné a bezcitné nedokáže roztát a milovat vyvedu vás z omylu. Ale postupně začnem od prvního dne:


Nikdy bych neřekla, že v tak deštivý pochmurný den začne něco tak nádherného.
Potřebovala jsem jít do lesa pro bylinky a tak jsem vyběhla do toho lijáku běžela jsem lesem a najednou uviděla tělo. Bylo celé od krve. Vyděsilo mně to, ale i tak jsem se rozhodla k němu dojít. Ležel tam černovlasý muž, který mělce dýchal, ale žil. Už dřív než sem utekla z vesnice sem o něm slyšela. Byl to on slavný Itachi Uchiha.
" Slyšíš mně?" promluvila jsem na něj. Nebála jsem se ho i přesto, že sem věděla co je zač přece jen s tim zraněním mi nemohl nic udělat. Pootevřel oči a ústy naznačil, že ano. Pousmála jsem se a on oči opět zavřel. Na jeho břiše bylo plno krve mněl tam hlubokou ránu po kataně.
Vytvořila jsem klony a s jejich pomocí jsem ho v tom lijáku odnesla k sobě do domu. Položila jsem ho na postel a zrušila klony. Cestou jsem nazbírala všechny potřebný bylinky.
Opatrně sem mu slíkla kabát a hodila si ho do koupelny pak následovalo triko a kalhoty. Spodní prádlo jsem mu nechala takový prase nejsem.
Naskytl se mi pohled na velkou krvavou otevřenou ránu. Bylo jasně vyditelné maso, které začínalo mokvat. Bůh ví jak dlouho tam ležel.
Ránu i její okolí jsem mu vyčistila, ale cukal se muselo ho to bolet musela sem si na něj sednout abych ho aspon trochu udržela. Měla jsem štěstí, že byl vysláblej. Po vyčištění jsem umrtvila okolí ránu musela jsem to zašít. Nic necejtil v klidu jsem to zašila a obvázala. Zabalila jsem ho do deky a zhasla velký světlo rozsvítila jsem malou lampičku. Bohatě to stačilo.
Venku hřmělo a sem tam osvětlovali místnost blesky. Itachi sebou na posteli házel a sténal. Muselo to bolet. Bylo mi ho líto. Dávala jsem mu léky proti bolesti a snažila se mu ulevit. Měl vysokou horečku a hned na to zimnici.
Ta katana musela bejt otrávená. Projelo mi hlavou a dala mu něaký protilátky, když mi došlo jakej jed to mohl být.
V jedech se vyznám.
Po chvíli začla protilátka působit a návaly teplot se začli mírnit a Itachimu se začlo ulevovat. Vyměnila jsem studené hadry na jeho čele a dalším setřela pot z jeho čela a tváře. Do deky ho zabalila víc a podívala se z okna. Bouřka za tu dobu ustala a já si ani nevšimla, že už začíná svítat. Až teď na mně dopadla únava. Chtěla jsem na chvíli zavřít oči, ale usla jsem.
Probudila jsem se a něco mně tížilo na hlavě. Opatrně sem zvedla hlavu a sundala ze sebe jeho ruku. Klidně oddychoval a hrudník se mu pravidelně nadzvedával. Horečka i zimnice ustoupila, ale ta jeho bělost zůstala.
Slunce bylo nad obzorem a kručení mojeho břicha mi připomnělo, že bych se měla najíst. Nechala jsem ho v ložnici samotného a šla si udělat jídlo.
Najedla jsem se a trochu tam poklidila. Vypadalo to tam jak po boji a taky, že jo. Celou noc se prát se svalnatym chlapem, kterej je aspon o dvě hlavy vyšší než já, i když zesláblym dá dost práce. A poházený obvazy flašky vodky ( použito jako dezinfekce), dvě injekce od pritlátky, ampule, hadry a podobně. Tak sem poklidila a sedla si vyčerpaně do křesla. Potřebovala jsem eště chvíli odpočinku, ale z ložnice se ozvala rána, která mně donutila se tam běžet podívat......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 těla s.r.o. těla s.r.o. | Web | 2. listopadu 2008 v 17:44 | Reagovat

ÚCHVATNÉÉÉ!!! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama